Maturita je za dveřmi, a tak se hned podíváme na první letošní knihu z povinné četby. Věřím, že si mezi vámi najde spoustu příznivců - ať už v řadách studentů nebo knihomolů. Po této knize jsem sáhla mezi prvnímu, protože jsem se čtením povinných knih nechtěla začínat ničím těžkým a nudným a znepříjemnit si tak celý svůj seznam. :D
Jako vždy, první co nás bude zajímat je obsah. Hned na začátek je nutno říct, že knížka má spoustu vedlejších dějových linek a tak je velmi těžké obsáhnout celý děj v jednom snad krátkém článku.
Ocitáme se v Bílých Karpatech, kde jsou řídce postavena malá stavení, a všude je to daleko. Snad právě proto si zdejší izolované obyvatelstvo dokázalo udržet odlišnou kulturu a zvyky. Předávali si je z generace na generaci a funguje to tak již celá staletí. Název Žítkovské bohyně nám dosti napovídá o čem kniha je. O ženách, které dokázali bohovat, proto bohyně, a žitkovské, protože jsou ze Žítkové. Bohování byla jistá forma prošení Boha a dopomáhání k jeho zásahům, dokázali také věštit budoucnost, léčit, pomáhat bylinami a každá z nich byla nejlepší v něčem jiném.
Nejzajímavější na tom všem je to, že ač dokázali vidět, měnit a ovládat osudy jiných, nezvrátili svoje osudy a dopadly tak, jak dopadly. Proč?
Hlavní postavou a průvodkyní dějem a historií je Dora Idesová, poslední bohyně. Brání se tomu přijmout dar a bohovat jako všechny její předchůdkyně z rodu. Brání se zastaralému způsobu života, ale bohyně provázejí jakýmsi způsobem celý její život a jsou jeho nedílnou součástí.
Odmítání všeho, od čeho ze Žítkové odešla do Brna se mění, jakmile zjistila, že všechno, co se v jejím životě odehrálo jakoby náhodou, úplně náhoda nebyla. Dora se ke všemu dostala po tom, co její tetu Surmenu odvezli do Kroměřížské psychiatrické léčebny a ani ona sama nebyla schopna pochopit proč. Začala se pídit po detailech a v tuto dobu se rozhodla zmapovat, sepsat a očistit jména a životy všech bohyní ze Žítkové a rozplést jejich osudy a s nimi zároveň i ten svůj. Tohle všechno ji dovedlo k několika rodinným záhadám a jednomu obrovskému rodinnému tajemství. To ovlivnilo život jejích předchůdkyň i její a jen ona ho mohla zvrátit.
Během knihy se seznámíme se všemi žítkovskými bohyněmi, jejich životy, bohováním, odléváním vosku, zelinami, poznáme jejich kulturu a mentalitu, ale také se blíže seznámíme s Dorou a postupně budeme rozplétat všechny zahády jejího života - smrt rodičů, umístění jejího nemocného bratra Jakoubka do ústavní péče, zničení její tety - bohyně Surmeny, poznáme archivy a zápisy, něměcké komando a mnoho dalšího...
Jak se tohle všechno vysvětlí? Dopadne Dora stejně strašně, jako všechny ostatní bohyně, nebo svůj osud dokáže zvrátit? Co se vlastně stalo její matce a tetě? Čeká vás spousta překvapení!
Obsah jsem se opravdu snažila vykreslit, ale je to jen malý zlomek toho, co na vás v knize čeká.
Hlavní hrdinka je nezvyklý typ knižní postavy, zdá se vám, jako byste ji znali už dlouho a prožívali s ní většinu jejího života. Ze začátku se do knihy ihned začtete, ale mě to pak trošičku rušili zápisy z archivů a později zápisy StB, i když vím, že někomu jen dobarvují četbu a podporují vžití se do děje.
Nejvíce se mi líbilo poznávat životy bohyní, které se proplétali s psaním Dořiny studie a jejím osobním životem, který, jak sami uvidíte, není vůbec lehký.
Ke konci knihy napětí neskutečně narůstalo, kniha dostala spád a já nemohla přestat číst.
Uznávám, konec mohl být lépe rozpracovaný a více detailně popsaný. V podstatě roste napětí a v okamžiku, kdy je největší, to prostě spadne dolů během jedné stránky a je konec. I přesto jsem si knížku moc užila a jsem si jistá, že se k ní ještě vrátím.
Probudila ve mě touhu se o tuto tematiku mnohem více zajímat a poznávat ji. Zároveň bych se velmi ráda podívala do krajů Žítkové a rozhodně bych chtěla vidět film - nevím jestli už je nebo není, takže kdo víte, dejte mi prosím vědět! :)
Na sto procent doporučuji, protože tenhle námět se jen tak nevidí!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš čas věnovaný čtení a komentování mého blogu! ♥