úterý 5. února 2019

# lifestyle

Milý deníčku #1 ROZCHOD

Za pár dní to bude přesně rok, co se se mnou rozešel můj tehdejší přítel. K napsání tohoto článku se dostávám delší dobu a rok jsem čekala, než jsem se rozhodla to vypustit ven.



Nechtěla jsem do článku vylít srdíčko, ale něco jím předat. Neměla jsem v plánu psát sem, jak je svět nespravedlivý, že kluci jsou všichni stejní a kydat na něj spoustu špíny.

Rozešli jsme se přesně na naše čtyřleté výročí. Ptáte se proč? Byla v tom jiná. Holčina, která si hrála na mou kamarádku a přitom se tajně scházeli za mými zády. 

Hned po rozchodu jsem se cítila neskutečně zraněná, podvedená. Několik dní, nebo možná dokonce týdnů jsem fungovala na autopilota. Vůbec jsem nevnímala svět kolem sebe, pořád brečela a ztrácela se v myšlenkách, ve svých představách, bloudila hlavou a přemýšlela, co je na mě špatně, že si vybral ji a zahodil všechno, co jsme měli. A že toho nebylo málo, přece jen za 4 roky si člověk vytvoří mnoho vzpomínek, zvyků, tradic a tak dále. 

Připadalo mi, že se mi zhroutil svět a že mi z hrudi někdo vyrval srdce. Zdálo se, že už se nikdy do nikoho nezamiluju. Nechtěla jsem. Navíc moje sebevědomí těžce kleslo. Mojí myslí běhaly myšlenky typu: ,,Jsem moc ošklivá, když si vybral ji, ona je hezčí." ,,Nikdy jsem na něj neměla." ,,Nikoho si nezasloužím." ,,Musím se sebou něco dělat."

Pár týdnů jsem vymetala každou párty, která byla po ruce, docela flákala školu a zoufale se snažila zvýšit ego tím, že si na té párty vždycky někoho najdu. Dělala jsem spoustu hloupostí, za které se zpětně opravdu stydím. 

Jo a... slyšeli jste někdy pojem PŘEVOZNÍK? Podle definice je to někdo, kdo vás vyhrabe z jednoho vztahu abyste dokázali navázat nový. Dřív jsem o tom slyšela, ale zdálo se to jako blbost. Pak jsem jednoho takového poznala. 
Už v době vztahu tu byl někdo, kdo mě měl opravdu hodně rád, nejspíš mě miloval. Já zoufalá, honící si ego jsem s ním krátce po rozchodu začala chodit. Po 14 dnech jsem zjistila, že to vlastně vůbec není někdo, koho bych chtěla a s kým bych dokázala být. Skončilo to samozřejmě katastrofou. 

Těch 14 dní mi ale ukázalo, že nejsem odepsaná a že mám šanci na normální další život a že mě ještě vztah/y čeká/jí. 

Tehdy jsem obviňovala sebe, jeho, ji. Dneska můžu říct, že přesměrovat zklamání na nenávist rozhodně není dobrým krokem. Nejlepší je vymazat ty lidi ze života, aspoň na nějaký čas. S odstupem taky vidím, že ten vztah rozhodně nebyl tak dokonalý, jak jsem ho svýma zamilovanýma očima viděla tehdy. 

Teď sice ten rok nikoho nemám, ale konečně se mám zase ráda a řeknu vám, že není špatné být nějakou dobu sama a dát si čas na to, abyste se z toho stihli vzpamatovat. Není nezbytně nutné vyvádět a ničit sebe a kolem sebe. Prostě se naučíte být sami a začnete si to užívat a plnit si sny a přání, na která nebyl čas nebo to nešlo. Teď to totiž jde. Vycestovala jsem, začala dělat spoustu koníčků, na které nebyl čas a tak dál.

A hlavně už vím, že nemá cenu vztah vyhledávat. Až to přijde, tak to přijde. 

Mějte se rády a hlavu vzhůru, ten princ na každou z nás někde čeká ♥️

3 komentáře:

  1. Vravíš mi z duše dievča! Rozchody sú...bolestivé, ale na druhej strane odstupom času si človek uvedomí, že to pre niečo bolo aj dobré. To, že to nevyšlo neznamená, že to ešte nevyjde. Ja napríklad sa ešte stále hrabem z toho fiaska, ktorého som bola súčasťou, ale viem, že jedného dňa sa zobudím a budem to znova ja! Hlavne sa mať rada a vážiť si samú seba. Ostatné sa potom už vyrieši. Dúfam :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Helča ! Js to taky znám . Zprvu to moc bolí... A ty deti...citlivky romsntikove mají nesnadny život...až to přijde...

    OdpovědětVymazat
  3. A ještě :All You Need Is Love
    Slavek

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas věnovaný čtení a komentování mého blogu! ♥

Instagram